Kung-fu tábor 2005(?)

Tak začíná celý tábor,

jako první velký nábor.

Hned jak naše auto dorazilo,

cvičení nás zcela porazilo.

Padli jsme až k zemi,

ještě teď jsme z toho němí.

Měli jsme vypracované postavy,

nejhorší byly Pavlovy sestavy.

Jirka už je celý zmohlý,

až má z toho hnáty zvohlý.

To chození na dřevo

- huby celý nakřivo,

staří, velcí, mladí

i ti malí smradi.

První den jsme měli lečo,

uteklo nám aspoň něco.

To nejhorší, co jsme měli

byla rejža na neděli.

To jsme ještě nevěděli,

co zas bude na pondělí.

Nejlepší večeře z celýho tábora

byla jedna hnusná syrová brambora.

Honza křičel ze spaní,

všichni byli nasraní.

Malej Jarda se hned přidal,

hrůzný skřek ze sebe vydal.

Starej zas bral antidepresivo,

ještě že tam měl to pivo.

Přerážení holení,

tohle Verča ocení.

Myslela si, že to umí,

teď však jen zděšeně čumí.

Jirka se jen směje,

pocit vítězství ho hřeje.

Alča nekecá už žblebty,

držela se zuby nehty,

bylo jí jedno koho,

hlavně že ho drží, hoho!

Všichni jedli jak kdo moh,

stejně to pak snědl Hroch.

Jirka taky dojídal,

ale on zas nesnídal.

Za stehno nám koupil Deli

a to jsme se teprv měli.

Pak zas půlku řízku krade,

Verča si jen říká: "Smrade!"

Nakonec mu ho pak dává,

to je pro něj skvělá zpráva.

Pak to zapil žlutou limonádou.

Nejhorší věc, co tam byla,

ta cukavá akvabela.

Trhla sebou zleva zprava,

až jí z toho křupla hlava.

Nebylo jí vůbec škoda,

jen k večeři bude zase voda.

MacGyver měl lehký spánek,

vzbudil ho i jemný vánek.

Verču tahal za koleno,

ta však chrní jak poleno.

Megie to však nevzdává,

elektřina vyhrává.

Pak si Zuzce obvázal ruku,

vypadalo to jak množství tuku.

Jirka večer vyprávěl horor

a pak všechny zahnal do nor.

Největší zážitek byl,

když si v oku ryl,

vyndal si čočku,

Verča má vše v bločku.

Bez toho nemohla jít spát,

musela to vidět,

jak si bude z oka čočku rvát.

Zazněly tam vtipy jako stará bela,

ještě teď mám z toho tiky jako akvabela.

Pak bylo slyšet do všech stran,

jen jedno jméno Jonatan.

Nevděčníci jsou to všichni nadaní,

to my jsme jim mazali snídani

a okraje chleba nesmělo máslo přesáhnout,

toho chtěl Jirka dosáhnout.

Ani čaj se nám vařit nedařilo,

máslo se v potoce zapařilo.

Taky jsme čistili kotel,

nebyl to tam žádný hotel.

Jarda nesl kladivo,

Jirka zase kámen,

v táboře si mysleli,

že je s nima ámen.

Pak MacGyver udělal tu největší chybu,

viděli jsme ho při pohybu,

když předváděl jeřába,

teď už je to za náma,

ale když si vybavím,

jak hlasitě vříská,

ještě teď mi v uších píská.

Při výletě do Bítova

zaslechli jsme tato slova:

"Tati, to je od datla???"

(Půlka stromu byla odlítlá.)

Jirka pantomimou předved,

"Ne, to udělal medvěd."

Jirka volal: "Evi, Evi",

dělal, že o nikom neví.

Pak se ale přemohl

a se dřevem pomohl.

Nesahejte na mě prosím,

slyšelo každé strašidlo,

nejradši by Verči nalili do pusy vteřinové lepidlo.

Při stezce odvahy se Matouš přes cestu překulil,

hrůzostrašně na nás oči vykulil.

Za mostem na nás bafl Pavel,

málem mi roztrhl svetr

a když dal rychlý povel,

tak z křoví vyletěl Petr.

Začaly jsme vřeštět a podívaly se na sebe

a on prones:

"Ale nesahl sem na tebe"

Na konci jsme měli zacvičit sestavu

z toho měla Verča málem srdeční zástavu.

Ještě že tam Filip nebyl,

ten by nám ale dal,

neříkáme, že je debil,

ale každý se ho bál.

Máme mnoho zážitků, které jsme tam prožili

ale všichni byli rádi, že to vůbec přežili.