Následující text je převzat ze stránek vietvodao.wz.cz, s kluky z pražského oddílu jsme v pravidelném kontaktu.

Charakteristiky stylu Thieu Lam Tu Hoa Quen Dao

Tento styl, jehož původ lze hledat v příchodu indického mnicha Bodhidharmy do Číny, byl cvičen a rozvíjen Vietnamskými buddhistickými mnichy v jejich klášterech severního a středního Vietnamu možná již od 7. stol. n. l. Styl byl přinesen spolu s buddhistickou vírou, ze které se podobně jako v Japonsku utvořila zenová větev ve Vietnamu nazývaná Tien. A tak jako tato víra doznal i styl určité změny, mimo jiné byl ovlivněn zde již používaným systémem Viet Vo Dao.

Styl je až na malé odchylky velmi podobný stylům cvičeným na území Číny, vycházejících ze stylů kláštera Shao-lin. Kromě klasického a velmi známého systému pěti zvířat, obsahuje:sestavy stylu Lo Han Quen a Lo Han Quen Diamond.Tai Dao Den Dao 18 rukou arhata a další. Jedná se o styl pocházející ze severních stylů Číny ("severní Shao-Lin") a i když je obecně známo, že severní Shao-Lin je záležitostí, v níž převažuje použití nohou, tento systém užívá spíše rukou ve spojení se stabilními postoji. Vždy je použito krytu a následně průniku s protiútokem soupeři na tělo.

Zvířecí sestavy

Zvířecí sestavy se učí v následujícím pořadí:

Fu Kuen je klasický systém bílého tygra, jehož techniky jsou poměrně známé. Zdůrazňovány bývají jeho účinky blahodárně působící na kosti cvičícího. Nynější podoba sestavy pochází z první poloviny 16.stol, je především určena pro silově cvičící a klade velké nároky na sílu v prstech. Systém je charakteristický stabilními hlubokými postoji a krátkými údery kombinovanými s chvaty.

Styl pantera je také velice známý systém, zdůrazňující především mrštnost a pružnost podrženou rychlostí toho, kdo sestavu cvičí, tento systém rozvíjí pohyblivost kloubů a rychlost , k sestavě se váže legenda, která udává tempo a systém cvičení. v legendě se praví o tom, že panther, jehož pohyby jsou právě cvičeny vylézá na strom, aby se v zápětí mohl spustit na svou kořist z výšky.

Styl černého tygra, tedy pumy, v sobě spojuje dvě předchozí sestavy tak, že procvičuje sílu, pružnost, rychlost a ohebnost cvičence. Sestava je považována za velmi obtížnou a váže se k ní pověst o tom, že její vznik byl inspirován pozorováním šelmy při sestupu z hor po kluzkém blátivém povrchu aniž by toto zvířeti činilo potíže. Protože na území Vietnamu je bláta dostatek a bylo třeba vyřešit otázku stability při boji bylo užito těchto pohybů pro systém černého tygra, tak aby nedocházelo k nežádoucímu pádu uklouznutím při boji.

Sestava hada je specifická tím, ža ačkoli technika hada bývá založena na rychlých bodech a úderech sevřenými prsty, za pomocí přesunu v hlubokých postojích musí být pohyby v této sestavě tzv. kroucené, tedy vedeny za současné rotace celé ruky. Při tomto druhu zátěže dochází k ovinutí svalstva okolo jednotlivých patrií těla, aniž byl záleženo na jejich velikosti, která byla ne vždy žádoucí, ačkoli patřičně vyvinuté svalstvo je také velmi uznáváno a má v bojových uměních vždy své místo, nesmí však současně docházet ke zpomalení pohybů.

Sestava jeřába je obecně známý systém cvičení, rozvíjející šlachy a upřednostňující postoj na jedné noze spolu s vysokými kopy, popř.kopy ve výskoku. Zejména cenné na cvičení jeřába je princip přesunu nohou, který je využíván jak proti podmetům, tak k rychlému přesunu z místa na místo, aby nová pozice umožňovala lepší protiútok. Při těchto pohybech není nutno využívat postoje na jedné vysoko zvednuté noze, ale pouze jeho jakéhosi náznaku jehož základ leží právě v postoji na jedné noze. Tento postup je vhodný zejména k tomu, že přední noha láká k útoku, čehož, pokud na ní nespočívá váha lze využít ve prospěch toho, kdo postoje užívá. techniky lze rozdělit do dvou skupin a to na bílého a černého jeřába. Bílý je charakteristický zejména útokem ruky napodobující zobák zvířete, vysoko zvednutou jednou nohou a vysokými kopy, naopak černý jeřáb užívá pohyby kopírující pohyb křídel zvířete a nízké, ale velmi prudké krátké kopy ve vietnamštině pojmenované Kim ti jou.

Sestava draka by měla rozvíjet ducha a chi cvičícího, ve velké míře využívá lámací techniky a útoky na vitální body protivníka (i za pomocí kopů). Při nácviku technik draka se užívá železné koule, kterou se otáčí ve směru lámacích technik, tak aby byl později cvičící schopen skutečně lámat požadovanou část těla soupeře a současně musí kouli po celou dobu udržet svými prsty, které je nutno posílit už vzhledem k tomu, že základem lámacích technik jsou chvaty. Pochází ze l6.stol..

Všechny tyto sestavy byly cvičeny společně, protože pouze jako celek byly schopny rovnoměrně rozvíjet tělesné a duševní aspekty cvičence a odtud původní název "styl pěti zvířat". V samotném systému stylu Thieu Lam Tu Hao Quen Dao však nacházíme uplatnění mnoha dalších zvířecích technik odvozených od pohybů medvěda, psa, kočky nebo koně, nelze však uvažovat o uceleném systému cviků, ale spíše o využití jednotlivých prvků.

Sestavy stylu

Další podstatnou částí stylu je cvičení Lo Han Quen a Lo Han Quen Diamond, kdy tato cvičení lze nazvat jako cvičení bronzového a diamantového mnicha.

Lo Han Quen se překládá jako cvičení bronzového mnicha. Sestava se skládá ze tří částí, první částí je pozdrav do tří světových stran, druhou část tvoří čistý, tzv. "tvrdý" čchi-kung, přičemž se po těle rozproudí čchi a to zejména tzv. ochranná čchi v oblasti rukou na krycích a úderových plochách. Třetí částí je vlastní sestava technik stylu, tvořena 72 technikami které jsou utvořeny tak, že je lze rozdělit do skupin, které tvoří cyklus pro několikeré opakování. Cílem cvičení a celé sestavy je utužit tělo aby bylo velmi pevné např. jako socha z bronzu, od které nepochybně název sestavy vznikl.

Lo Han Quen Diamond je analogickým cvičením k první sestavě, opět se skládá ze tří částí odpovídajících předchozí sestavě avšak svým zaměřením jde dál a to tak aby tvrdost prováděných technik připomínala známý diamant, který je i podle tradičních představ považován za nejtvrdší nerost. Sestava až na malé odchylky tvoří symetrické provádění technik, asi tak jak je broušen diamant.

Styl dotváří dalších několik sestav z různých směru a oblastí, např. sestava Pat si dat, která dle pověsti měla dát vzniku známému stylu Wing-Chun, avšak vnější podobnost technik našich škol a Wing-Chun není patrná, navíc hojně využívá kopů a hlubokých postojů, charakteristických pro tzv. vnější styly.

Cvičení se zbraněmi

Ve stylu se také cvičí s tradičními zbraněmi tak, jak je známo z jiných stylů Shao-Lin.

V posloupnosti výuky se jedná o:

- nůž

- tyč

- široký meč (dao)

- motýlí meče

- tien (tenký meč)

- kopí

- siu dao

- dlouhý široký meč

- lum dao

- oboustranná halapartna

- krátký meč (tien)

- dračí řetěz

- krátká tyč

Protože by popis pouze jednotlivých zbraní zabral místo na celý článek, zmíním se pouze o části z nich.

Asi nejdůležitější je vědět, že velikost zbraně je nutno přizpůsobit individuální velikosti cvičícího, ten nejprve začíná cvičit s lehkou a tupou (např. dřevěnou) zbraní a poté přechází k používání kovové zbraně. Dále je nutno si říci, že zbraně typu plechové šavle stylů Wu-Shu nemají v tomto stylu místo, traduje se, že meč mohl vážit až 7 kg. Ačkoli se tato váha zdá až neuvěřitelná, vzhledem k tomu, že další zbraň, halapartna Lum Dao, vážila až 30 kg a tato zbraň se dochovala v hanojském muzeu, nelze používání zbraní v uvedených vahách vyloučit. Není bez zajímavosti, že uvedená halapartna vystavená v hanojském muzeu je z tzv. černého bronzu, tedy uranu. To lze vysvětlit pouze tím, že to byl v tehdejší době netvrdší materiál zpracovatelný soudobými technologiemi a o používání takovéto zbraně svědčí i fakt, že zbraň patřila vojevůdci Qwan-kum, který poté, co osvobodil Vietnam od Čínské nadvlády zemřel poměrně mladý a překvapivě přirozenou smrtí.

Jednou ze základních zbraní je nůž, jeho univerzální použití vyplývá z jeho velikosti a finanční dostupnosti, dále v dobách zákazu nošení zbraní bylo možno maskovat takovouto zbraň jako domácí potřebu. Techniky pro nůž jsou odvozeny z technik kudlanky nábožné, čemuž odpovídá přibližně i tvar a držení nože. Kvalitní provedení vyžaduje silné prsty pro změnu držení ve dvou základních polohách.

Další zbraní stylu je tyč, ta je ve vietnamském pojetí boje s chladnými zbraněmi chápána jako "matka zbraní", protože zatímco meč má jedno, popřípadě dvě ostří, tyč má nekonečně mnoho úderových ploch a je jedno, jakým způsobem, či směrem je s ní udeřeno. Držení tyče je zásadně za jednu stranu (při poškození tyče během boje proti sečné zbrani je možno konce vyměnit), nikdy se nepoužívá držení uprostřed, tak jak jej známe z evropského pojetí boje s tyčí. Techniky boje tyčí jsou ovlivněny nutností její soustavné rotace, tak aby při kontaktu se sečnými zbraněmi docházelo k co nejmenšímu poškození zbraně. Nejcennější sestavou je tzv. Pa Kua, která vznikla v Číně před začátkem našeho letopočtu a to pravděpodobně na základě konfuciánské alchimie.

Dalšími zbraněmi jsou šavle, meč a motýlí meče, tyto využívají např. pohyby tygra, hada a kudlanky, dále je nutno se zmínit o halapartně Lum Dao a její menší obdobě Siu Dao. Lum Dao, tzv. dračí halapartna, využívá pohybů, které imitují boj draka a tygra, doplněné pohyby dalších zvířat.

Dechová cvičení a vnější čchi-kung

Nedílnou součástí stylu jsou i cvičení dechu tzv. vnitřní čchi kung (ve Vietnamu Tien) a vnější tzv. tvrdý čchi kung.

Za těmito pojmy nelze hledat žádná mystická "energetická cvičení". Použití tvrdého čchi kungu pramení z nutnosti otužování úderových ploch a z potřeby péče o šlachy, svaly a klouby, neboť jejich dobrá kondice je nezbytná pro nácvik kopů, skoků, postojů a jednotlivých technik.

Jedná se vlastně o posilování na principu statického posilování, dovedeného do krajnosti, nutno dodat, že se jedná o velmi dlouhodobý proces zesílení vazů, šlach a kloubních pouzder.

Vnitřní cvičení čchi kung mají daleko širší uplatnění a jsou založena na principu dechových cvičení, zaměřených jak na duchovní očištění těla, tak na stimulaci vnitřních orgánů a rozvoj dechových možností. Dále se věří, že slouží k tzv. rozvoji vnitřní energie. Nelze však popřít, že významně podporuje větší prokrvení svalstva a okysličení krve, což nesporně přispívá k daleko většímu výkonu.